Cena za ústupek

Lekce zabývající se reálným životem jedince ve společnosti v době totality (jaké musel člověk tehdy dělat ústupky, když se chtěl dostat na VŠ nebo do vysněného zaměstnání).

pracovní list „Přijímací pohovor", text z Prověřené fakulty o tom, jak probíhalo přijímací řízení na 1. lékařskou fakultu - „Věda v Československu v období normalizace (1970 - 1975)"

Studenti si vyzkouší, jaké ústupky by museli udělat, aby byli v době totality přijati na vytouženou VŠ čido vysněného zaměstnání.

Studenti posoudí, v čem lze hledat kritéria pro zhodnocení ústupků.

1) Vyzvěte studenty, ať si každý napíše své vysněné zaměstnání, které by jednou rád vykonával, a vysokou školu, na kterou by se jednou rád dostal. Ti kteří svou budoucnost ještě takto neplánují, ať se zamyslí, jaké zaměstnání a jaká vysoká škola jsou podle nich nejlepší a nejprestižnější. Společně si to pak ústně vyhodnoťte a nejčastěji zmiňovaná zaměstnání a vysoké školy zapište na viditelné místo.

2) Nyní žákům sdělte, že se právě dostavili na "pohovor" - za cíl mají samozřejmě pohovorem projít a být přijati. Místo očekávaných otázek k oboru práce či zaměstnání, je zaskočte otázkami, u kterých bude třeba se rozhodnout, jestli dotazovaný udělá nějaký ústupek. Vždy si na každou otázku vyberte jiného žáka, přičemž postupně "zájemcům" klaďte čím dál tím více požadavků, při kterých se musí rozhodnout, jestli je přijmou, a tím ustoupí ze svých názorů, postojů, hodnot. Držte se struktury dotazů a ústupků, jak jsou uvedeny v pracovním listu. Podle něj pak proveďte i vyhodnocení pohovoru za celou třídu, přičemž neříkejte, podle jakých kritérií jste se rozhodli (je to důležité kvůli následující aktivitě). Studentům během pohovoru vysvětlujte, co které zkratky či názvy znamenají (Akce Z, ČSM, Fučíkův odznak, lampiónový průvod...). Určitě v případech, u kterých to jde (odříkat zdravici, odrecitovat báseň, podepsat rozsudek nad Miladou Horákovou), nechte studenty tu kterou činnost doopravdy vykonat, ať si ji prožijí co nejvěrohodněji. Něco jiného je jen tak souhlasit s podepsáním rozsudku smrti a pak jej doopravdy vlastním jménem podepsat...

Studentům můžete ukázat seznam popravených v politických procesech.

Zde naleznete odkaz na budovatelské písně a básně, mezi kterými můžete najít i báseň Gottwaldův úsměv od O. Ježka.

Pokud bude studenty zajímat, jak vypadá taková zdravice, můžete ji nalézt zde.

Co je to Fučíkův odznak? Jak jej šlo získat?

3) Studenty pak můžete rozdělit do čtyřčlenných skupin, ve kterých tři studenti budou představovat komisi při pohovoru a jeden zájemce. Ten se bude ucházet o jedno ze zapsaných vysněných zaměstnání či o studium na vysoké škole. Všichni si vyzkouší podobný pohovor, jaký jste vy předvedli s jednotlivci z celé třídy. Určitě dejte studentům instrukce, ať zájemci tykají a oslovují ho „soudruhu". Pohovoru přizpůsobte i prostor - lavicemi oddělte komisi od účastníka pohovoru. Zástupci komise dostanou pracovní list, podle kterého budou postupovat a vyhodnocovat úspěšnost pohovoru.

4) Rozdejte studentům pracovní list s osobní vzpomínkou Ludmily Hlaváčkové (O přijimačkách a FF - archivu KSČ) o přijímání studentů na 1. lékařskou fakultu v 70. letech. Text má sloužit jen pro ilustraci o praktikách v době totality a také k uvědomění si, že ne vždy, když člověk učinil nějaké ústupky, vedlo to k jeho přijetí.

5) Sesedněte se se všemi studenty do kruhu a seznamte je s tím, že teď budou metodou kuličkové debaty diskutovat o tom, jestli se vyplatí někdy udělat nějaký ústupek. Metoda spočívá v tom, že každý dostane do ruky tři kuličky, které vyjadřují, kolikrát se dotyčný může v diskusi vyjádřit. Kdykoliv promluví, stojí ho to jednu kuličku. Hovořit může, jak dlouho chce, ale samozřejmě vždy k věci. Jakmile už se v průběhu diskuse někdo třikrát vyjádří, účastní se jí jen jako pozorovatel a posluchač (pokud někdo nechce, nemusí se vyjadřovat k ničemu). Vyberte jednoho studenta, který se debaty nebude účastnit a bude ji "jen" moderovat - sbírat kuličky, předávat a odebírat slovo, opakovat nejdůležitější vyřčené myšlenky. Možné otázky a témata k diskusi:

• Kdy se vyplatí udělat ústupek - je to v situaci, kdy z toho budu něco mít?
• Proč člověk někdy ústupek neudělá, i když by to pro něj bylo „výhodnější"?
• Je při vyhodnocování ústupků důležitá morální vyspělost jedince?
• Proč bych nějaký ústupek nedělal já, když to dělají všichni?
• Mají při dělání ústupku místo argumenty jako: „Přeci si nezničím život." nebo „Dělám to přeci kvůli dětem."?

REFLEXE:

• Jak moc souvisí ústupky s odpovědností?
• Jak člověk pozná, že se dobře rozhodl?
• Je normální něco jiného dělat a něco jiného si myslet?
• Jak jste se cítili jako hodnotitelé pohovoru a jako zájemci o přijetí?
• Jaké jste kdy zažívali morální dilemata?
• Jaká jsou podle vás kritéria pro činění ústupků?

V této lekci nejde ani tak o hodnocení práce žáků, ale zaměřujeme se na to, aby si studenti pomocí reálné inscenace poměrů při přijímacím pohovoru na VŠ v době totality uvědomili, jaké bylo třeba udělat ústupky kvůli přijetí na školu, potažmo kvůli získání svého vysněného zaměstnání. V závěrečné diskuzi můžeme hodnotit, jak se zhostil své role moderátor i ostatní členové diskuze, jestli respektovali studenti pravidlo tří vyjádření (tří kuliček), do jaké míry byla diskuze ovlivněná tím, co se studenti dozvěděli v této lekci o ústupcích v době totality apod.