Pozitivní evoluce

Lekce na základě kritického zhodnocení iniciativy Karla Janečka Pozitivní evoluce vede k zamyšlení o vlastnostech člověka (je většina populace dobrá, nebo špatná?), k zamyšlení se nad významem dobra a zla a ke zhodnocení sebe sama a svého okolí z hlediska míry dobra. Lekce pracuje se skupinovou diskusí, názorovou přímkou, kritickým čtením a vlastní úvahou. 

Lekce vznikla v reakci na článek „Pocity mezi jedničkami a nulami“ – 29. 10. 2012, Respekt číslo 44/2012

Vytisknuté hlasovací karty a karty na zapisování koeficientů, připravená třída (rozmístění nábytku), v případě práce s písničkou reproduktory a přehrávač, dva velké papíry (např. k flipchartu). 

Žáci formulují zákonitosti fungování společnosti s převahou dobrých lidí a špatných lidí. Tyto zákonitosti porovnají s realitou dnešní ČR.
Žáci formulují kritéria dobra a hodnotí míru dobra v sobě a v třídním kolektivu.

Metodická poznámka
Ačkoliv tato lekce neklade vysoké nároky na znalosti vyučujícího, její dobré využití do velké míry závisí na schopnosti vyučujícího povzbudit žáky k diskuzi a dovednosti citlivě problematizovat jejich závěry.
Současně doporučujeme, aby lekce probíhala ve dvou kruzích (dvě pracovní skupiny), neboť je důležité, aby mezi sebou mohli žáci dobře komunikovat. Je dobré dát vědět tento požadavek na upravení rozestavení lavic a židlí předem, ať se nemusíte zdržovat úpravou v průběhu hodiny.

1. Vzbuzení zájmu o téma, úvodní úvaha (5 min) 

• Necháme žáky přečíst první odstavec z článku: „John Lennon a Yoko Ono … když je slušný, laskavý, pravdivý a zodpovědný.“
• Následně položíme publiku jednoduchou otázku, zda ví, o čem je řeč. Zda již zaregistrovali tuto kampaň, zda by dokázali přiblížit myšlenky, které zmiňuje. Zda ví, kdo za touto akcí stojí?
• Krátce shrneme myšlenku tohoto hnutí (např. ve smyslu: „Úkol byl jasný: jak k vládnutí dostat chytré a morálně zdatné lidi?“) 
• Nastíníme harmonogram lekce, kterou se bude prolínat diskuze mezi dvěma skupinami a několikero menších aktivit. 

2. Hlasování (5 min)

• Představíme dva protichůdné názory, se kterými budeme v hodině pracovat: 

1. Většina lidí je dobrá, ale nemají možnosti (nebo chuť) jít do politiky (odpovídá názoru Karla Janečka). 
2. Většina lidí není dobrá. Naopak, negativní vlastnosti vrcholných činitelů jsou pouze odrazem vlastností většinové populace (odporuje názoru Karla Janečka). 

• Rozdáme hlasovací karty. Žáci mají za úkol na kartičce zaškrtnout, který názor reálně zastávají. Pokud se nedokážou rozhodnout, pak zvolí odpověď nevím. Hlasovací lístek odevzdají vyučujícímu. Odpovědi vyhodnotíme během následující aktivity a zveřejníme je po skončení práce skupin. 

3. Skupinová práce (20 min)

• Náhodně rozdělíme žáky na dvě stejně velké skupiny a požádáme je, aby se přesunuli ke své skupině tak, aby mezi sebou mohli v rámci skupiny komunikovat.
• Každá ze skupin bude pracovat s jedním ze dvou zmíněných názorů. Nevadí, pokud se s tímto názorem neztotožňujete. Naopak v této aktivitě bude větším uměním nacházet argumenty pro tezi, která není vaší preferovanou. To umožní žákům dobře poznat onu tezi.
• Skupina má za úkol sestavit soubor zákonitostí, které se projeví ve společnosti definovaná příslušným názorem, a zapsat je na velký kus papíru. Příklady takových zákonitostí:
• Je-li většina lidí špatná, je třeba mít co nejpřísnější zákony a jednání jednotlivce maximálně omezit, aby neohrozil ostatní. Lidé si budou úzkostlivě chránit svůj majetek—pokud všichni kolem kradou, ať ukradnou co nejméně—a současně se budou snažit obohatit se nezákonnými prostředky. Naopak společnost dobrých lidí bude respektovat osobní svobodu, kde každý jednotlivec bude mít co největší prostor k uskutečnění svých šlechetných záměrů. 
• Ve společnosti špatných lidí k sobě budou všichni přistupovat s nedůvěrou, všechny dohody budou pojištěné smlouvami a opatřené podpisem, aby se strany uchránily podvodů. Je-li většina lidí dobrá, budou si všichni navzájem důvěřovat a k dohodě jim bude stačit slovo. 
• Požádáme skupiny, aby prezentovaly „své“ zákonitosti. Rozvineme diskusi které z nich platí pro naši vlastní společnost, a které naopak nefungují. Na konci diskuse skupiny vystaví své papíry každá na opačném konci třídy, a žáci dostanou za úkol se postavit blíže k tomu flipchartu, který podle jejich názoru lépe odpovídá realitě v naší společnosti (názorová přímka). Potom představíme výsledky hlasování ze začátku hodiny a zeptáme se, kteří žáci dříve hlasovali pro opačný názor, než ke kterému se teď přiblížili, a proč. 
• TIP: Při řízení diskuse můžeme použít karty s argumentačními fauly, pomocí kterých můžeme upozornit na nefér argumentační postupy.

4. Počítání dobra (5 min)

• Pustíme písničku Karla Plíhala „Špína“, příp. rozdáme její text. Vyzveme žáky, ať se sami zamyslí nad tím, co Plíhal myslí pojmy „špína“ a „mour“ v písni, co konkrétního si pod nimi oni sami představují. 
• Necháme žáky přečíst první odstavec části článku pod nadpisem „Že nejsou sami“: „Karel Janeček vývody svého…jednička představuje slušného člověka a nula zlojeda.“
• Rozdáme každému kartičku na zapisování „koeficientů“ a postupně zadáme tři úkoly: 

1. Zamyslete se a zařaďte sami sebe na Janečkově škále 0-1. Číslo zapište na lístek do kolonky koeficient 1. Využívejte samozřejmě desetinných čísel!
2. Na škále, kterou jste užívali v minulém úkolu, zařaďte své spolužáky tak, že úvahou (nikoli výpočtem) vytvoříte průměr z koeficientů všech spolužáků. Zapište do kolonky koeficient 2.
3. Odečtěte koeficient 2 od koeficientu 1. Výsledek zapište pravdivě do kolonky K1-K2. Vysvětlíme, co výsledek znamená: záporné číslo značí, že sebe hodnotím jako horšího než spolužáci, kladné naopak, že si o sobě myslím, že jsem lepší, než zbytek třídy. Vyzveme žáky, ať se nad výsledkem sami zamyslí a zváží, jestli se přeceňují, nebo naopak podceňují. 

• Pokud je třída dostatečně otevřená a žáci zvládnou sebekritiku, doporučujeme kartičky, koeficienty i rozdíly zprůměrovat a příští hodinu poskytnout žákům zpětnou vazbu (jaký byl skutečný průběr jejich osobních koeficientů, tedy jak „dobří“ se sami vnímají být; jaký byl průměr jejich třídních koeficientů, tedy dobrou vnímají svoji třídu, a jestli většina rozdílů byla záporných, nebo kladných, tedy jestli si o sobě většina myslí, že jsou lepší, nebo horší než jejich spolužáci). Pokud budeme lístky vybírat, je vhodné zdůraznit, ať je žáci nepodepisují. 

5. Závěrečná úvaha (10 min)

• Provedeme krátkou zpětnou vazbu. Je vhodné upozornit, že nic není tak prosté, aby se to dalo zjednodušit na několik čísel mezi dvěma tezemi. Někdo může být „dobrodějem“ ve třdě a mezi kamarády, ale „zlojedem“ k vlastním rodičům... 
• K reflexi můžeme použít příběh Bruna Ferrera „Čisté ruce“, citát Edmunda Burkeho „K vítězství zla stačí, aby dobří lidé nic nedělali.“, 3. sloku Plíhalovy písně, nebo české přísloví „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Můžeme vést žáky k úvaze, zda je lepší zůstat čistý za každou cenu a do ničeho se nenamočit, nebo jestli je hodnotnější být aktivní i s rizikem, že při práci je třeba si zašpinit ruce. 

Aktivity navíc

V případě, že chceme tomuto tématu věnovat více času, příp. některá z aktivit popsaných výše nevyhovuje, nabízíme další možnosti práce s tématem:

Krokodýlí řeka

Kategorie dobra a zla, se kterými operuje tato lekce, samozřejmě nejsou objektivně měřitelné. Každý má trochu jiný žebříček hodnot a slušný člověk pro jednoho může být zloduch pro druhého. Dobrou ilustrací relativity a subjektivity těchto pojmů je např. psychologická hra nazvaná Krokodýlí řeka (popis např. zde). 

Janeček vs. Koukolík

Karel Janeček přistupuje k úkolu uzdravit politiku cestou uzdravení hodnot celé společnosti: aby mohla být politika čistá, musejí být čistí všichni občané, neboť kdokoliv z nich se může stát politikem. Naproti tomu František Koukolík (viz vystoupení v Hyde Park ze 17.3.2011) připomíná citát lorda Actona „Každá moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně,“ a tvrdí, že namísto čekání na morálně vyspělejší politiky bychom se měli snažit lépe kontrolovat ty, kdo se snaží moc zneužít.

Tyto dva protichůdné přístupy mají důsledky pro systém vlády: ve společnosti dobrých lidí mohou jednotliví reprezentanti mít velkou míru autonomie, aby mohli efektivně vykonávat svůj úřad. Pokud se v takovém úřadě ocitne špatný člověk (kterých je poměrně málo), bude rychle odhalen a ostatní jej z úřadu odstraní. Je žádoucí, aby byla jasná zodpovědnost za jednotlivá rozhodnutí. Naproti tomu ve snaze omezit zneužití moci se moc dělí a za jedno rozhodnutí spoluzodpovídá celá řada jednotlivců nebo institucí (typický příklad je legislativní proces ČR). Takový systém předchází nejen zneužití moci, ale i výskytu chyb a omylů. Na druhou stranu však snímá zodpovědnost z tvůrce či iniciátora rozhodnutí a rozmělňuje ji, takže v případě selhání není snadné vyhledat viníka a vyvodit příslušné důsledky. Navíc je takový systém velice nemotorný a drahý.

Třída se může zamyslet nad tím, které instituce jsou řízeny podle prvního principu (autonomie jednotlivce a jednoznačná odpovědnost za rozhodnutí), a které jsou naopak řízeny podle druhého principu (dělba moci i odpovědnosti). (Obecně a velmi hrubě – první systém řízení se často uplatňuje ve soukromých firmách, zatímco druhý ve státních institucích). Třída si může vyjmenovat rizika i výhody jednotlivých systémů a poukázat na příklady, kde některý z nich selhal.

Bumerangový efekt

To, jak vnímáme své okolí, není jen náš soukromý názor: projevuje se v našem jednání a v reakcích našeho okolí se nám pak vrací jako bumerang. Když automaticky přistupujeme ke všem s nedůvěrou a skepsí, nemůžeme od ostatních očekávat vstřícnost. Když naopak přistupujeme k ostatním s důvěrou, můžeme posílit jejich motivaci tuto důvěru nezklamat.

Vyzveme žáky, ať se pokusí vzpomenout si na nějakou situaci, kde se jim jejich přístup vrátil jako bumerang: např. když byli naštvaní a rozdráždili tím někoho dalšího, nebo když byli veselí a strhli jiné k legraci. Své příklady mohou sdílet ve dvojicích nebo čtveřicích. Můžeme jim také zadat dobrovolné cvičení: ať se zkusí po cestě ze školy usmívat na kolemjdoucí—kolik úsměvů se jim vrátí.

V průběhu hodiny lze sledovat aktivitu žáků, jejich schopnost zapojit se do diskuze a formulovat názory. Výstupem hodnocení nemá být konkrétní posudek (splnil/nesplnil), ale je vhodné a žádoucí reagovat pochvalou.